Hudba: F. Táborský
Text: T. Roreček, M. Malátný
Interpret: Chinaski
Řítím se do pekla,
rovnejma nohama,
řítím se do pekla,
už číše přetekla.
Už není hlava má,
už není hlava má
taková mapa,
jako bejvala.
Řítím se do pekla,
s debilním úsměvem,
bílý thymolin
versus černá zem.
Řítím se do pekla,
tak abys neřekla,
tak abys neřekla,
vezmu tě sebou.
Řítím se do pekla,
svítím si prachama,
řítím se do pekla,
vyvoněnou károu.
Ty jsi mi utekla,
ty jsi mi utekla,
málem s kytarou
i škvárou.
Řítím se do pekla,
bez helmy, bez pásů,
nevěřím na zázrak,
nestojím o spásu,
už to mám na háku,
už to mám na háku,
ve svým vyvoněným
bouráku.
Jak je mým zvykem,
beru to smykem,
luxusním vozem
s šílenou spotřebou,
řítím se do pekla,
tak abys neřekla,
tak abys neřekla,
vezmu tě sebou.
Svítím si prachama
na cestu před sebe,
na cestu do pekla
a já chtěl do nebe.
Svítím si prachama,
pálí se gumy,
hraju všema barvama
na všechny možný struny,
řítím se až na dno,
podezřele snadno.
Řítím se do pekla,
mám nohu na plynu,
z rádia hraje mi
Bohuslav Martinů.
Řítím se do pekla,
do noci nesmlouvavé,
ze světla do stínu,
k čertu, Bohuslave!
Hudba: R. Krajčo
Text: T. Roreček
Interpret: Kryštof
Kdo ví, kam jdem.
Jenom čas patří všem.
Tvůj je každý den.
Zkus říct, žes nebyl varován.
A chápán, bez výhrad milován.
Kdo ví, kam jdem.
I sen je svět čtyř stěn.
A bůh je jen bohém,
jen krásný kámen v soukolí,
jen ostří, jen něco, co zabolí.
Malý princ zmizel,
z Tracyho tygra
zbývá stín,
Mauglí má krize,
Pú má splín,
jsme zkrátka trochu
zvláštní tým.
Kdo ví, kam jdem,
dál vším tím dobrem, zlem,
čím jsme obrazem
a proč jsme takhle bezbranní.
A krásní. A zcela nahraní.
Kdo ví, kam jdem,
kdo koho dostanem,
kým se kdo stanem.
Jen srázy slov a rány rán.
A svítá. A kdekdo z nás je sám.
Malý princ zmizel,
z Tracyho tygra
zbývá stín,
Mauglí má krize,
Pú má splín,
jsme zkrátka trochu
zvláštní tým.
Hudba: Gingerhead
Text: T. Roreček
Interpret: Gingerhead
Jenom déšť
nám ještě věří,
k ránu…
Jenom déšť,
jen tichejch kapek
temnej pád.
Jenže jsme z těch
bláznů, kteří
v plánu
nemívají něco
jen tak vzdát.
Věřím,
i když dávno už vím,
co umí čas.
Dál věřím,
stále zas a zas
dál věřím v nás.
Dál věřím…
Jsou dny,
kdy se od rána šeří,
Ale
žádná tma,
žádná tma tu není
napořád.
A my jsme
z těch bláznů, kteří
stále
nedokážou něco
jen tak vzdát…
Věřím,
i když dávno už vím,
co umí čas.
Dál věřím,
stále zas a zas
dál věřím v nás.
Dál věřím…
A dobře vím,
že máš to stejný!
Pořád je tu dál
to mezi náma.
Navzdory všem dnům,
všem dnům a náhodám.
Ohně planou dál,
hořím jak sláma.
Nejsme na popel,
já na čas málo dám.
Lásko, vím zkrátka svý.
Lásko, je to dobrý.
Já vím, je to dobrý.
Lásko, je to dobrý…
Pořád je tu dál
to mezi náma.
Navzdory všem dnům,
všem dnům a náhodám.
Ohně planou dál,
hořím jak sláma.
Nejsme na popel,
já na čas málo dám.
Hudba: E. Valach
Text: T. Roreček
Interpret: M. Malátný
(Projekt Připraveným)
Zavolejte mi taxi,
není mi nejlíp jaksi.
Mám toho v sobě mraky,
život je všelijaký.
Zavolejte mi drožku
anebo psycholožku.
Mám toho v sobě tuny,
spusťte záchranný čluny.
Celý dnešek je úplně pitomý vtip,
to hezký je dávno rozebráno.
Jako rez hospodských píp
zachutná zítřejší ráno.
Zavolejte mi taxi,
chlaďte mě minimaxy.
Mám toho v sobě kila,
smrt by to nepřežila.
Zavolejte mi drožku,
složte se na kámošku.
Mám v sobě živý hady
a chcíplý dohromady.
Celý dnešek je úplně pitomý vtip.
To hezký je dávno rozebráno.
Jako rez hospodských píp
zachutná zítřejší ráno.
V hlavě mi hraje ságo,
zavolejte mi tágo.
Posbírejte mý ego,
stalo se z něho lego.
Zavolejte mi taxi,
tohle je k.o. v praxi.
Mám toho v sobě kvanta,
žít je jen varianta.
Celý dnešek je úplně pitomý vtip.
To hezký je dávno rozebráno.
Jako rez hospodských píp
zachutná zítřejší ráno.
Hudba: Ready Kirken
Text: T. Roreček
Interpret: Ready Kirken
Stín, chladnej jak říční vltavín,
v každým z nás je tenhle dávnej stín,
zapomeň, co ti tu vyprávím,
slova jsou tma, propast a dým.
Život je vážně hroznej kýč,
blondýna v kůži, Channel a bič,
houmlesák, pozlacenej důl
a sny jsou jak slazená sůl.
Cvoci a divný slečny,
všichni jsme nebezpečný,
všichni jsme všeho schopný.
Vrazi i dezertéři,
Kacíř i ten, co věří,
tak co jseš za člověka,
co tě tu čeká?
Všichni jsme blázni,
děti poztrácený.
Nebe je prázdný,
zem cizí území.
Cesty jsou cíle,
věci prý souvisej.
Život je výlet,
tak si to chvíli dej.
Dát svůj svět tak za pět padesát,
Sečteno, děleno, mínus, krát.
Zapomeň, co ti tu povídám,
život je kra. A oceán.
Všechno je vážně hroznej kýč,
Miluj, věř, pohlaď a znič.
Cvoci a divný slečny,
všichni jsme nebezpečný,
všichni jsme všeho schopný.
Vrazi i dezertéři,
Kacíř i ten, co věří,
tak co jseš za člověka,
co tě tu čeká?
Všichni jsme blázni,
děti poztrácený.
Nebe je prázdný,
zem cizí území.
Cesty jsou cíle,
věci prý souvisej.
Život je výlet,
tak si to chvíli dej.
Prý jsme jen vůně,
cestou poztrácený,
soumračný tůně
v neznámým území.
Cesty jsou cíle,
věci prý souvisej.
Život je výlet,
tak si to chvíli dej.
Hudba: M. Kolařík, F. Kotek
Text: Tomáš Roreček
Interpret: FROM
Víš, naše těla už ví to,
co má se stát.
Tak snad, snad mi nebude líto,
že mám tě rád.
Už snad vím svý,
dalas mi přístav,
všechno, co jsem chtěl.
To tajemství
je už teď věc jistá,
nás a našich těl.
Najednou,
najednou blízko tě mám
a tvoji vůni.
Duši svou
za tenhle okamžik dám,
už žádnej únik.
Najednou
všechny věci přesně
na svých místech jsou,
tak buď se mnou.
Správnej vítr
a plachty vykasaný,
chyt jsem správnej vítr
a rázem je vše daný.
Je tu náhle ten správnej směr,
je tu náhle bez mraků nebe
a mám tebe, tebe.
Tvý i mý tělo už ví to,
co má se stát.
Tak snad, snad mi nebude líto,
že mám tě rád.
Už snad vím svý,
jseš klidnej přístav,
všechno, co jsem chtěl.
To tajemství
je už teď věc jistá,
nás a našich těl.
Najednou,
najednou blízko tebe mám
a svět je svatý.
Duši svou
za tenhle okamžik dám,
od hlavy až po paty.
Najednou
všechny věci přesně
na svých místech jsou,
tak buď se mnou.
Správnej vítr
a plachty vykasaný,
chyt jsem správnej vítr
a rázem je vše daný.
Je tu náhle ten správnej směr,
je tu náhle bez mraků nebe
a mám tebe, tebe.
Hudba: M. Pelant
Text: T. Roreček
Interpret: L. Nová Pelantová
Připadali jsme si jako Bonie a Clyde
Ve speciální zbroji pro milence.
Život je ale ofsajd na ofsajd
a my podpisy na falešný směnce.
Mámy se radši na nic neptají,
tátové mají dávno další děti.
Všichni jsme vločky, který jednou roztají.
Neříkej mi raději, jak je ti.
Na obloze jsou pořád stejná bílá oblaka
a v srdci pořád stejná dávka krve.
Nejde se stejně smát a stejně rozplakat,
stejně jako napoprvé.
Platná měna bývala jeden polibek,
bylo to tenkrát, dobách před bankrotem.
Roky jsi po nocích bývával na dotek,
zbrocený stejným potem.
Samota je horká jak samopal,
šrapnely ticha, předsunutý hlídky.
Bývals můj milý, co když neví, jak dál,
přinese aspoň kytky.
Na obloze jsou pořád stejná bílá oblaka
a v srdci pořád stejná dávka krve.
Nejde se stejně smát a stejně rozplakat,
stejně jako napoprvé.
Hudba: D. Deyl
Text: T. Roreček
Interpret: D. Deyl
Nesmíš se bát,
víš, vítr musí vát
a skály stát
a led zas tát.
Nech už to spát,
víš, sny se musí zdát
a plameny musí
jen tak plát
a nálezy jsou jen
součtem ztrát,
zkus už to vzdát,
pojď si mě přát,
nech ten led tát.
Jsme malou kapkou
v mořích příběhů,
ve víru divných dní,
přestaň se bát,
přestaň se bát,
jsem další trosečník
u tvých břehů,
jsem kámen v soukolí,
přestaň se bát,
pojď si mě přát.
Musí to být,
věci se musí dít.
Jsi můj svatý Grál,
kdo by se bál.
Musí to být,
víš, pouště zkouší pít,
musí to jít,
musí to jít.
Jsme malou kapkou
v mořích příběhů,
ve víru divných dní,
přestaň se bát,
přestaň se bát,
jsem další trosečník
u tvých břehů,
jsem kámen v soukolí,
přestaň se bát,
pojď si mě přát.
Nesmíš se bát,
víš, sny se musí zdát
a skály stát,
přestaň se bát.
Jsme malou kapkou
v mořích příběhů,
ve víru divných dní,
přestaň se bát,
přestaň se bát,
jsem další trosečník
u tvých břehů,
jsem kámen v soukolí,
přestaň se bát,
pojď si mě přát.
Hudba: R. Krajčo
Text: T. Roreček
Interpret: Kryštof
Všechno se vším souvisí,
jih a východ, sníh a vrány,
půl a celá, příště s kdysi,
pláč a naše mámy.
A smích…
Dveře a klíč houslový,
řev a ticho, fáč a rány,
láska a hrob masový,
víš, jen tak mezi námi
máš dál nejhorší kurz sázkový.
Jsi potok lávový,
oblouk chrámový,
rozkvetlý pole
minový.
Vše je se vším spoutané,
dno a moře, mráz a tání,
úsměv a zvuk slova NE,
sráz a ta divná přání
v nás…
Protichůdná přísloví,
Úzkosti a marné flámy,
Něha a to surový,
víš, jen tak mezi námi
máš dál nejhorší kurz sázkový.
Jsi potok lávový,
oblouk chrámový,
rozkvetlý pole
minový.
Hudba: O. Brzobohatý
Text: T. Roreček
Interpret: I. Csáková
Život je hořkoslaně cukrový,
černý i odhodlaně růžový,
peklo a chvíli na to ráj,
smíchu i slz až po okraj.
Život je podnik, roky ztrátový
a křehký víc, než prádlo krajkový.
Osudu vládne náhoda,
zkoušej po svém žít, co to dá.
Andělé strážní jsou z nás šílení,
blížencem touhy je míjení.
Život je krásný mač,
bláznivý srdcerváč,
smích a pláč,
půl napůl smích a pláč.
Andělé strážní jsou z nás zběsilí,
život je zvláštní druh násilí,
sbírka vět tázacích,
budoucnost v oblacích,
pláč a smích,
půl napůl pláč a smích.
Žít, to je držet vítr ve dlaních,
uprostřed léta jezdit na saních,
nejde o víc, než o to snad
na každý pád
vždy znova vstát.
Andělé strážní jsou z nás šílení,
blížencem touhy je míjení.
Život je krásný mač,
bláznivý srdcerváč,
smích a pláč,
půl napůl smích a pláč.
Andělé strážní jsou z nás zběsilí,
život je zvláštní druh násilí,
sbírka vět tázacích,
budoucnost v oblacích,
pláč a smích,
půl napůl pláč a smích.
Život je hořkoslaně cukrový,
občas i nečekaně růžový,
voda se skále nepoddá,
tak zkus po svém
žít, co to dá.
Hudba E. Valach, B. Carloff
Text: T. Roreček
Interpret: B. Carloff
(Projekt Připraveným)
Obloha byla nachová,
vraceli jsme se z Mnichova.
Na dálnici se snášel sníh.
A nikde ani jeden mnich.
Vymáčkni z toho, co to dá,
nauč se chodit po vodách,
nauč se řeči ptáků, ryb,
dopadni v té hře sebelíp,
i kdybys vyhrál, co se dá,
na všechno si prach posedá.
Jsou věci, které nic na světě neuhasí,
například tvoje vlasy.
Mluv o čemkoliv, klidně o počasí,
mluv klidně o počasí.
Obloha byla nachová,
vraceli jsme se z Mnichova.
Na dálnici se snášel sníh.
A nikde ani jeden mnich.
Každá věc skrývá malý kaz.
Šlápni na to, jeď nadoraz.
Život jsou písky tekuté.
Všechny odbočky minuté.
Jsou věci, které nic na světě neuhasí,
například tvoje vlasy.
Mluv o čemkoliv, klidně o počasí,
mluv klidně o počasí.
Hudba: T. Krajčo
Text: T. Roreček, R. Krajčo
Interpret: Kryštof
Já vím, pravda nakonec prý zvítězí.
I pámbů prý věří dál ve snů pápěří.
Já vím jak je zbytečným dnům plonkovým
a páskám cílovým, místním vládám stínovým.
Odsud Praha je dál
a nebe výš, blíž Zlín, Kroměříž,
Praha je dál, jen v TV Řím, Paříž,
Baník je král, Stodolní déja-vu,
Praha je dál, než ví.
Já vím, všichni dostanem své, více ne,
svůj příděl příkoří a hloubku svých moří.
Já vím, všechny obzory jsou vzdálené,
ale pámbů dál věří ve snů pápěří.
Odsud Praha je dál
a nebe výš, blíž Zlín, Kroměříž,
Praha je dál, jen v TV Řím, Paříž,
Baník je král, Stodolní déja-vu,
Praha je dál, než ví.
Já vím, sudičky jsou tady zvrácené.
A celé je to past. A bůh je Radegast.
Odsud Praha je dál
a nebe výš, blíž Zlín, Kroměříž,
Praha je dál, jen v TV Řím, Paříž,
Baník je král, Stodolní déja-vu,
Praha je dál, než ví.
Hudba: P. Kužvart. O. Škoch
Text: T. Roreček
Interpret: Chinaski
Stále víc vím, co v tobě mám.
A dlužím dík všem náhodám,
co při nás stály.
I když čas prý nic nešetří,
i když prý není závětří,
tohle je stálý.
Jsi sedmej pád,
který jsem zvlád.
Jsi krásnej smích,
co mi zní v uších,
jsi dlouhej snář.
Už žádné zmýlené,
šeptá nám šílenej
dávnej pohádkář.
Jsi prostě víc, než sama víš.
A lodi mý, když vedle spíš,
se vyhnou skály.
Mám v tobě víc, než vím, že mám.
A dlužím dík všem náhodám,
co při nás stály.
Jsi sedmej pád,
který jsem zvlád.
Jsi krásnej smích,
co mi zní v uších,
jsi dlouhej snář.
Už žádné zmýlené,
šeptá nám šílenej
dávnej pohádkář.
Jsi zkrátka víc, než víš,
bezpečný přístav, skrýš,
nejbližší tvář.
Už žádné zmýlené,
šeptá nám šílenej
dávnej pohádkář
pohádkář.
Hudba: R. Krajčo, N. Arichtev, N. Grigoriadis
Text: T. Roreček, R. Krajčo
Interpret: Kryštof
Touhou neusnout,
poslat zítřku kompliment,
objevit svůj vlastní světadíl,
svůj kontinent,
kde je inkoust modrá krev
a nemizí v představách
a když se zhasne,
recitovat básně
ve zprávách.
Zvířit prach
spící na hvězdách.
Dlouhý let,
sítí svět,
nemožné na počkání,
zázraky hned.
Být pátý mušketýr,
mít oči dokořán,
vidět Morissona s Bachem
bušit do pián.
Tou touhou neusnout
a sílu šansonů
protlačit i do hlav
beckhamovských šampónů.
Zvířit prach,
spící na hvězdách.
Dlouhý let,
sítí svět,
nemožné na počkání,
zázraky hned.
Hudba: O. Škoch
Text: T. Roreček
Interpret: Chinaski
Ind by řek: byla prostě z jiný kasty.
Byla pryč už tři zubní pasty.
Po sedmi letech je to prý dost častý.
Byla pryč už tři zubní pasty.
Některý dny je tma hned po úsvitu.
Byla pryč už pět holicích břitů.
Vraťte mi sny a vemte si zpět realitu.
Byla pryč už pět holicích břitů.
Byly to vážně dobrý časy.
Chce se mi brečet – nebo smát.
Nás dva za svatý neprohlásí.
Stalo se, co se mělo stát.
Něco se stalo. A to je celé.
Byla pryč už čtyři pěny do koupele.
Nejhorší bývá, co bývalo skvělé.
Byla pryč už čtyři pěny do koupele.
Zaklepal smutek a já mu řekl: dále.
Byla pryč, jenže v hlavě byla stále.
Život se udrží i na úplný skále.
Byla pryč, jenže v hlavě byla dále.
Byly to vážně dobrý časy.
Chce se mi brečet – nebo smát.
Nás dva za svatý neprohlásí.
Stalo se, co se mělo stát.
Neumím půlku dát a vzít si polovinu.
Byla pryč už dva odečty plynu.
Odpustím každýmu, jen sobě neprominu.
Byla pryč už dva odečty plynu.
Byly to vážně dobrý časy.
Chce se mi brečet – nebo smát.
Nás dva za svatý neprohlásí.
Stalo se, co se mělo stát.
Hudba: P. Bende
Text: T. Roreček
Interpret: P. Bende
Ráno je polibek,
jen níž a dozadu.
Ráno je F. L. Věk
v mongolským překladu.
Svět zbytečných slov,
kde hebkost i kov
umí jen krást.
A touha je past.
Ráno jsou hřebíky,
hřebíky do hlavy,
tlustý a veliký…
Kdo ten svět zastaví?
Svět zbytečných slov,
kde hebkost i kov
umí jen krást.
A touha je past.
Sním o vesmíru
na míru.
Závidím ptákům,
větru, klavírům.
Ráno je sbíječka,
hlučná a výkonná.
Ledová horečka,
zázrak se nekoná.
Svět zbytečných slov,
kde hebkost i kov
umí jen krást.
A touha je past.
Ráno je kolotoč.
Co dělám na pouti!?
Kde jsem se vzal a proč?
Čert vás vem, kohouti!
Svět zbytečných slov,
kde hebkost i kov
umí jen krást.
A touha je past.
Sním o vesmíru
na míru.
Závidím ptákům,
větru, klavírům.
Hudba: F. Táborský
Text: T. Roreček
Interpret: Chinaski
Těžko říct, na co ráda vzpomínáš.
Bylo to krátký,
jak ráj v pěti vteřinách.
Zdálo se, že to hezky začíná,
v tejdnu tři pátky,
zvrat v soukromejch dějinách.
Od všeho půl a k vráně vrána.
A čas v hlavní roli je zlej protihráč.
Jednou nás skolí, jednoho rána.
Mluv o čemkoli, já slyším jen pláč.
A ten tvůj tajnej tichej pláč
jenom říká to, co sama neříkáš.
Vždyť víš, je to zlý,
vždyť ty víš, co jsi zač.
Nic víc, nic míň,
než před čím utíkáš.
Chvíle, kdy světa tíhu nevnímáš,
průběžný svátky a žádná řeč o vinách.
Svět, v kterým runway stále přijímá.
Bylo to krátký, jak ráj v pěti vteřinách.
Od všeho půl a k vráně vrána.
A čas v hlavní roli je zlej protihráč.
Jednou nás skolí, jednoho rána.
Mluv o čemkoli, já slyším jen pláč.
A ten tvůj tajnej tichej pláč
jenom říká to, co sama neříkáš.
Vždyť víš, je to zlý,
vždyť ty víš, co jsi zač.
Nic víc, nic míň,
než před čím utíkáš.
Hudba: P. Bende
Text: T. Roreček
Interpret: P. Bende
Čas se jak roztočená mince
zas dokutálel do prosince,
v obchodech sjíždí koledy.
Rodiče myslí na potomky
a vláčí domů různý stromky,
s nepřítomnými pohledy.
Ryby už asi něco tuší,
narůstá úzkost v kapřích duších,
život se smrskl do kádí.
Koukají do očí svým lovcům
a kolemjdoucím bezdomovcům,
je to hra VADÍ – NEVADÍ.
Dalšímu roku právě padá klec,
už je tu zase jeden prosinec.
A nikdo z nás ho ničím neuprosí.
Když děti čáp, tak kdo sem smutky nosí?
Vibrátory i cirkulárky,
i mnohem podivnější dárky
v skrýších na svůj den čekají.
Starý pohádky v televizích.
A ve svých každoročních krizích
zas samotáři náhle bývají.
Zas propadají alkoholům
a divné sny se s vervou molů
do zkřehlých mozků pouštějí.
Hloubí v nich tunýlky a zkratky,
zkouší se dostat někam zpátky,
tam do pohádky,
tam se dá setkat s nadějí.
Dalšímu roku právě padá klec,
už je tu zase jeden prosinec.
A nikdo z nás ho ničím neuprosí.
Když děti čáp, tak kdo sem smutky nosí?
Hudba: O. Škoch
Text: T. Roreček
Interpret: Chinaski
Číms pro mě byla? Hradem v poušti.
Byla jsi hlavní, bylas spouští,
byla jsi svistem kulky v letu,
minutou ticha za náletu.
Číms pro mě byla? Cizím slovem,
sametem v čemsi ocelovém,
byla jsi hrotem i rukojetí,
byla jsi ostřím ve chvíli stětí,
mou první ranou do týla.
A nejhezčí jsi byla opilá.
Číms pro mě byla? Sypkým pískem,
hrozivou dálkou v něčem blízkém,
mlhavým ránem v říjnu v polích,
hřebem, vraženým do soukolí.
Číms pro mě byla? Solí v moři,
ohněm, ve kterém pořád hořím,
mou první ranou do týla.
Bezhlavou nocí, ránou sečnou,
černou i bílou, hořkou, mléčnou,
A nejhezčí jsi byla opilá.
Číms pro mě byla? Ztěžklým štítem,
chvílí pro lítost v bitvě líté,
andělem strážným i lví klecí,
kecy, ach kecy, kecy, kecy.
Číms pro mě byla? Ranním smíchem,
trhavým dechem, horkým tichem,
pastí hebounce nastraženou,
byla jsi mojí první ženou.
Číms pro mě byla? Solí v moři,
ohněm, ve kterém pořád hořím,
mou první ranou do týla.
Bezhlavou nocí, ránou sečnou,
černou i bílou, hořkou, mléčnou,
A nejhezčí jsi byla opilá.
Hudba: D. Deyl, D. Hádl
Text: T. Roreček
Interpret: D. Deyl
Než přijde chvíle říct si – lásko dost,
než přijde chvíle spálit tenhle most,
než přijde chvíle říct si – má to kaz,
ještě máme chvíli čas.
Nejsme v cíli,
ještě chvíli
drží hráz.
Na chvíli můžem říct si – jdem,
na chvíli stejně zvláštním snem,
tmou a dnem, než tě to spálí,
než přijdou chvíle zoufalý.
Na chvíli můžem říct si – klid,
na chvíli můžem jen tak žít,
krátkej klid, než tě to spálí,
než budem náhle bývalí.
Než přijde chvíle říct si – lásko dost,
než přijde chvíle spálit tenhle most,
než náhle přijde první kaz,
než napnem provaz na doraz,
než nám to jednou něžně zláme vaz.
Ještě chvíli
drží hráz…
Na chvíli můžem říct si – jdem,
na chvíli stejně zvláštním snem,
tmou a dnem, než tě to spálí,
než přijdou chvíle zoufalý.
Na chvíli můžem říct si – klid,
na chvíli můžem jen tak žít,
krátkej klid, než tě to spálí,
než budem náhle bývalí.
