Hudba: R. Hofmann, R. Krajčo
Text: T. Roreček, R. Krajčo
Interpret: Kryštof (CD Poločas)
Atentát v posteli
vše, co mám rád, rozdělí
na dva ostrovy,
od sebe daleko,
všechno v nás už přeteklo.
Jsme uvěznění v tělech,
jak hudba v decibelech.
Zas budem šťastní,
tak prosím, zhasni
svět.
Atentát v posteli,
už tolikrát jsme umřeli
ve tmách za slovy,
daleko od nebe,
míjíš mě a já tebe.
Jsme uvěznění v tělech,
jak kulky v revolverech.
Zas budem šťastní,
tak prosím, zhasni
svět.
Zítra budem šťastní,
tak prosím, zhasni
hned.
Hudba: F. Táborský
Text: T. Roreček, P. Grohman
Interpret: Chinaski
Nic zvláštního se nestalo,
pršelo a pak přestalo,
jak to bejvá,
když je listopad.
Nic zas tolik zvláštního,
myslím, bylo pátýho.
Promiň, ale nebudem,
už nebudem si lhát.
Žádná velká věc se nestala,
jen ty ses náhle zeptala:
Máš mě vlastně ještě
vůbec rád?
Na nic míň a na nic víc,
jenže nevím, jak ti říct:
Promiň, ale nebudem,
už nebudem si lhát.
Nebudem si lhát,
nebudem si lhát,
nebudem si lhát,
nebudem si lhát.
Než vyletíme komínem,
všechno si, doufám, prominem,
i tenhleten dnešní
láskopad.
Snad se tolik nestalo,
Pršelo a přestalo,
promiň, ale nebudem,
už nebudem si lhát.
Nebudem si lhát,
nebudem si lhát,
nebudem si lhát,
nebudem si lhát.
Krev žádná, jen fleky od vína,
Zas budeme od nuly začínat,
jo, holka, znáš to, je to divnej svět.
A neptej se, když nechceš znát odpověď.
Nebudem si lhát,
nebudem si lhát,
nebudem si lhát,
nebudem si lhát.
Hudba: R. Krajčo
Text: R. Krajčo, T. Roreček
Interpret: Kryštof
Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když stoupá rtuť.
Skrz Amorovy šípy ucítíš
jak se ti napne hruď.
Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když stoupá rtuť.
Skrz Amorovy šípy ucítíš
jak se ti napne hruď.
Potichu krást
jen tvůj stín za záclonou,
když touhy ve mně tonou.
Jsem skrytý mezi patry,
jsou vysoké jak Tatry.
A zmást
tvůj pohled do kukátka.
Den je dlouhý,
noc je krátká.
Jsi důvod pro sonety
vrytý v kastaněty.
Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když stoupá rtuť.
Skrz Amorovy šípy ucítíš
jak se ti napne hruď.
Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když stoupá rtuť.
Skrz Amorovy šípy ucítíš
jak se ti napne hruď.
Tiše se snést
a vpít se do koberců,
jak poslední ze šílenců.
Osahat tvé stěny,
Jako kousek pěny
po tobě stéct.
A v podkolenní jamce
spát jako lupič v bance.
Jsi důvod k odpovědi
proč jít ke zpovědi.
A lhát. A kát se přitom nakvadrát.
Lhát. A stát dál v příšeří.
Lhát. A každým pórem těla sát
vůně zpod dveří,
tvé vůně zpod dveří.
Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když stoupá rtuť.
Skrz Amorovy šípy ucítíš
jak se ti napne hruď.
Přes vlny Rubikonu k tobě výš,
jako když stoupá rtuť.
Skrz Amorovy šípy ucítíš
jak se ti napne hruď.
Hudba: F. Táborský
Text: Š. Škoch, M. Malátný, T. Roreček
Interpret: Chinaski
Můj svět jsou divadelní rekvizity,
nejmilejší z rekvizit pro mě jsi ty.
Chystám ti jedno malý představení,
vstupný je dobrovolný,
v kase nikdo není.
Má malá loutková realita,
smát se a plakat do polosyta.
Svět, plný báječných seznámení,
svět, co trochu je a trochu není.
A mně se zdá, že je to hra,
co nemá konec ani začátek,
co bude dál je ve hvězdách,
Robinson stále čeká na pátek.
Stojím tu na rohu už několik let,
divadlo, kavárna, kino Svět.
Nenech se přemlouvat, směle dál,
vlož do mě svůj životní kapitál.
Předvedu ti sebe, tebe, předvedu nás,
zítra tě rozpláču, pozítří pobavím zas.
Jsem kandidát loutkových věd
www prkna svět, tečka cz.
A mně se zdá, že je to hra,
co nemá konec ani začátek,
co bude dál je ve hvězdách,
Robinson stále čeká na pátek.
Budu ti hrát věci šílený
Budu ti hrát,
dokud mě neodnesou
ze scény.
Hudba: R. Krajčo
Text: T. Roreček, R. Krajčo
Interpret: Kryštof
Znám všechny ty volby bez výběru,
znám milimetry nebeských rozměrů,
znám vykřičník, skrytý za důvěru,
znám.
Znám zběsilé jízdy v protisměru,
znám to ticho, uši rvoucí v šeru,
znám modřiny ze srdce úderů,
znám.
Znám všechen ten hlad i přesycení,
znám mrtvé oči ráno při holení,
znám překvapení, že bylo a není,
znám, už dobře znám.
Znám míjení a znám pomíjení,
znám vězení slova každodenní,
znám to chtění zdrhnout bez placení,
znám, už dobře znám.
Znám tajemství marných rozhovorů,
znám výstřely přímo na komoru,
znám vyhnanství z moří do lavorů,
znám, už dobře znám.
Znám všechno to nahoru a dolů,
znám osud her, hraných do úmoru,
znám divnou řeč soudních protokolů,
znám, už dobře znám.
Znám lítosti, které lámou kosti,
znám propasti, co už nepřemostím,
znám otázku: panebože, co s tím!?
Znám, už dobře znám.
Znám půlnoční jízdy v protisměru,
znám klid v očích hraný pro kameru,
znám konec, křičím ho do éteru:
jsem sám, už zase sám.
Hudba: P. Kužvart
Text: T. Roreček, P. Grohman, M. Malátný
Interpret: Chinaski
Má milá, jak ti je, tak jak ti je?
Jsem ten, co jednou tvý tělo zakryje.
Jsem ten, co tě jednou oddělá.
Potkalas zkrátka, kohos neměla.
Jsi budoucí krev v mojí posteli.
Jsem ten, kdo tě jednou
jistojistě zastřelí.
Jsem ten, kdo ty tvoje krásný oči
jednou zatlačí.
Jsi moje všechno
a mně to nestačí.
Je to vážně silná káva,
pláč anebo vztek,
nic už s tím nenaděláš.
Nech mě jenom hádat,
jak jsi hebká na dotek,
krásná a nedospělá.
Víš, všechno má aspoň malý kaz.
Jsem ten, kdo ti jednou zlomí vaz.
Má milá, vždyť mě znáš,
jsem dobrák od kosti.
A ty jsi ta, co mi to jednou
všechno odpustí.
Sejde z očí, sejde z mysli,
jenom blázen věří na nesmysly,
láska je čaroděj a ticho prý léčí,
ale zákon hovoří jasnou řečí.
Je to vážně silná káva,
pláč anebo vztek,
nic už s tím nenaděláš.
Nech mě jenom hádat,
jak jsi hebká na dotek,
krásná a nedospělá.
Hudba: E. Valach
Text: T. Roreček
Interpret: M. Malátný
(Projekt Připraveným)
Život je synonymem slova změna.
Ti, co sejdou z očí, někdy z myslí nesejdou.
To, že trpíš stihomamem, ještě neznamená,
že po tobě nejdou.
Bylo by lepší mít na sebe zbrojní průkaz.
Žij a staneš se z kluka nenápadně strejdou.
To, že trpíš stihomamem, ještě není důkaz,
že po tobě nejdou.
Každý je chvíli kladivem
a chvíli kovadlinou.
A nic tu není stálý
kromě změny.
Z miliard repráků
se další songy linou.
Psi na všech nárožích světa
dál očichávaj feny.
Bývaly doby, kdy ti bylo moře po kolena.
Bože, je tolik věcí, co se do nás vejdou.
To, že trpíš stihomamem, ještě neznamená,
že po tobě nejdou.
Celý svět je jen malý přechodný úkaz.
Pocity přijdou, jsou a zase přejdou.
To, že trpíš stihomamem, ještě není důkaz,
že po tobě nejdou.
Každý je chvíli kladivem
a chvíli kovadlinou.
A nic tu není stálý
kromě změny.
Z miliard repráků
se další songy linou.
Psi na všech nárožích světa
dál očichávaj feny.
Hudba: F. Táborský
Text: T. Roreček
Interpret: A. Langerová
(CD Spousta andělů)
Hlava plná, stále plná divnejch věcí.
V kalnejch vlnách sama sebe vidím stát.
Opatrná, ale stále trochu v klecích.
Neúplná, asi vážně napořád.
Kdo pozná co je let, co pád?
Ptáci nebem krouží
a nebe ve všech loužích.
Chtěla jsem víc, než dá se dát.
A každej po tom touží.
Láska je nebe v loužích.
Příliš nahá, ale ani trochu celá,
příliš nahá, příliš silnej koncentrát,
visím za hák ve svejch vlastních celách.
Nepomáhá ani říkat: mám tě rád.
Kdo pozná co je let, co pád?
Ptáci nebem krouží
a nebe ve všech loužích.
Chtěla jsem víc, než dá se dát.
A každej po tom touží.
Láska je nebe v loužích.
Dávno vím svý,
o to víc je to zlý.
Láska jak sval
napíná mě dál a dál.
Dávno vím svý,
o to víc je to zlý.
Láska je trám,
na kterým každej visí sám.
Kdo pozná co je let, co pád?
Ptáci nebem krouží
a nebe ve všech loužích.
Chtěla jsem víc, než dá se dát.
A každej po tom touží.
Láska je nebe v loužích.
Hudba M. Pavlíček
Text T. Roreček
Interpret: K. Střihavka, L. Bílá
Možná jsme se tím příliš sjeli.
Míval jsem tě plný žíly.
Ten vpich se jen tak nezacelí.
A každý den stál tolik síly.
Možná jsme se tím příliš zpili.
Míval jsem tě ve všech tepnách.
A každý den stál tolik síly.
A končil ve tmách, končil ve tmách.
Hluboko jsme si tu věc šlehli
a míchali to s tmou a vínem.
A tančili jsme na špičce jehly,
jako andělé nad Berlínem.
Možná jsme se tím překouřili.
Zbytky se stále krví plazí.
Stálo to příliš, příliš síly.
Už nikdy nebudem tak nazí.
Vítr do dlaní nechytíš.
A není žádné zpět.
A slunce každý den svítí
na trochu jiný svět.
Možná jsme toho brali příliš.
Ještě to pořád ve mně teče.
Ještě to kdesi v těle šílí,
každé ráno a každý večer.
Možná to mělo skončit v trávě.
V trávě, v tichu a v neděli.
A s malou dírou kdesi v hlavě.
Možná jsme takhle umřeli.
Vítr do dlaní nechytíš.
A není žádné zpět.
A slunce každý den svítí
na trochu jiný svět.
Hudba: F. Táborský, A. Davies
Text: M. Malátný, T. Roreček
Interpret: Chinaski
Potkal jsem tě zase po letech,
byla jsi krásnější,
než jsem si tě pamatoval.
Povídali jsme si o dětech,
trochu jsem přeháněl,
trochu se naparoval.
Chtěla jsi týpka z lepší rodiny
a celý večery tvrdila mi kdesi cosi.
Slyšela tikat i sluneční hodiny
a měla dokonalej přehled
o tom, co se nosí.
Já nezapomínám,
deset let jak půlhodina.
Mám chuť řvát jak na lesy,
že mám pro tebe postel s nebesy.
Mám chuť řvát jak na lesy,
že mám pro tebe postel s nebesy
pořád schovanou.
Během zlomku vteřiny
celej svět byl naruby a mně
hlavou proletěly peřiny
a já v tu chvíli ztratil
budoucnost i paměť.
Stejně mi to hlava nebere,
není mi jasný,
kam jsem tenkrát srdce dal.
Stejská se mi po těch večerech,
nocích a ránech, kdy jsem tě pomiloval.
Já nezapomínám,
deset let jak půlhodina.
Mám chuť řvát jak na lesy,
že mám pro tebe postel s nebesy.
Mám chuť řvát jak na lesy,
že mám pro tebe postel s nebesy
pořád schovanou.
Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný, co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem
a já nikdy nezapomínám.
Potkal jsem tě zase po letech,
byla jsi krásnější,
než jsem si tě pamatoval.
Povídali jsme si o dětech,
trochu jsem přeháněl,
trochu se naparoval.
Hudba: E. Valach
Text: T. Roreček
Interpret: D. Kraus
(Projekt Připraveným)
Nebylo, bylo
a už zas není.
A to, co zbylo,
po nocích zuby cení.
Nebude, bude,
bílé se v černé změní.
A to, co zbude,
je jen druh zabloudění.
Všichni jsme liší,
neexistují sudí.
Ticho nás slyší
a zimy rostou v hrudích.
Dej nohy rybám,
ploutve jsou pro kondory.
Po chybě chyba,
to byla naše story.
Tahleta hra je bez hranic.
Kde něco zbývá, bude nic.
Nevěř tomu, že míň je víc.
Vítězí rub, málokdy líc.
Být znova spolu,
uhořet v oceáně.
Přemístit horu
a mít k tomu jen dlaně.
Tančit pro slepý,
být němý vprostřed chóru.
Slepovat střepy
půlnočních rozhovorů.
Padat až k nebi,
tajně se dotknout větru.
Být nebo nebýt,
umírat v cizím svetru.
Dej nohy rybám,
ploutve jsou pro kondory.
Po chybě chyba,
to byla naše story.
Tahleta hra je bez hranic.
Kde něco zbývá, bude nic.
Nevěř tomu, že míň je víc.
Vítězí rub, málokdy líc.
Hudba: O. Ládek (Xindl X)
Text: T. Roreček
Interpret: I. Chýlková, D. Pecková, J. Molavcová,
D. Zázvůrková, A. Čtvrtníčková, J. Lábus, R. Tesařík,
O. Hejma, M. Malátný, R. Banga, D. Gránský
Svět umí být tak úžasný a skvělý,
fakt dokonalý místo pro život.
Některým z nás však staví do cest bariéry,
na vozíku je horou každý schod.
Svět je místo, plný krásných okamžiků
a každý z nás má dostat stejnou šanci.
Ti, co chodí po svých, i ti na vozíku.
Jenže je to občas taky o financích.
Pomáhat se dá s humorem,
jednoduše a bez patosu:
koupí červeného nosu!
Tak na nic nečekej
a za slovo mě vem.
Víš, fakt podle nosa poznáš nejen kosa
a dobří lidi přece umí pustit chlup.
Tak už ze sebe přestaň dělat pštrosa,
chytni se za nos – a náš nos si kup.
Pomáhat se dá s humorem,
jednoduše a bez patosu:
koupí červeného nosu!
Tak na nic nečekej
a za slovo mě vem.
Občas holky divně čumí,
pak se ptám, zda tuší,
že mám sebou čtyři gumy
a celkem pět duší?
Nezaběhnu se vám, slečny,
na to je dost spoleh.
Zkrátka, je to jedinečný,
mít chlápka na kolech!
Pomáhat se dá s humorem,
jednoduše a bez patosu:
koupí červeného nosu!
Tak na nic nečekej
a za slovo mě vem.
Hudba: R. Krajčo
Text: T. Roreček, R. Krajčo
Interpret: Kryštof
Mám jen svůj plán,
že postavím vzducholoď.
S ní obletíme celý svět,
aspoň jednou, tam a zpět.
A ty se ptáš, co ti dám víc
a myslíš vůni slunečnic
spíše než výlet na měsíc,
chceš bílé klapky klavírů,
soukromý tryskáč z papíru,
krepové růže ze střelnic,
mlčky se ptáš, co ti dám víc.
Klesáme výš,
stoupáme hloubš,
to nevysvětlíš,
jsme moře i souš,
letíme nebezpečně,
chcem, ať to trvá věčně,
kdo ví, kdo dřív
zmáčkneme spoušť.
Už vím co s tím,
mám totiž plán,
že tě vezmu ke hvězdám,
na dlani dám ti celý svět,
pokaždé znovu naposled.
A ty se ptáš, co ti dám víc
a nechceš plátno, jen pár skic,
radši širák než hotel Ritz,
pusu, ne výšky katedrál,
jen tanec ve dvou, žádný bál,
jsi má neznámá do rovnic,
mlčky se ptáš, co ti dám víc.
Klesáme výš,
stoupáme hloubš,
to nevysvětlíš,
jsme moře i souš,
letíme nebezpečně,
chcem, ať to trvá věčně,
kdo ví, kdo dřív
zmáčkneme spoušť.
Hudba: O. Škoch, M. Malátný
Text: T. Roreček, M. Malátný
Interpret: Chinaski
Až jednou všechna voda Nilu odteče do moří,
až do Říma nepovede už ani jedna z cest,
až ohně ve všech světa chrámech dohoří,
až se jednou bude psát rok tři tisíce šest.
Až dálnicí zeměkouli opředem,
až se kvůli tobě utkám třeba s medvědem,
až začnou póly tát,
společně budem tu stát.
Už navždy spolu zůstanem,
jak propan s butanem,
už nás nic nerozdělí.
Už navždy spolu zůstanem,
spolu padnem, spolu nevstanem,
patříme k sobě
jak neděle a pondělí.
Až jednou zjistíte, že Elvis ještě žije,
až se znovu do kamer usměje Gagarin,
až celej svět bude jen čínská kolonie,
až ze šatů Marilyn
nebude cítit naftalín.
Až i poslední z egyptských pyramid
jednou pozná, jak chutná dynamit,
až se pouště stanou ze zahrad,
my dva tu budeme stát.
Už navždy spolu zůstanem,
jak propan s butanem,
už nás nic nerozdělí.
Už navždy spolu zůstanem,
spolu padnem, spolu nevstanem,
patříme k sobě
jak neděle a pondělí.
Až jednou skutečnost porazí fantazie,
až znova Hamleta okouzlí Ofélie,
až jednou zjistíme, že pánbů tajně pije,
že neplatí na děti
a na srandu ho neužije.
Až jednou Kolumbus znova potká Ameriku,
až se jednou sejdeme všichni ve filmu Bratří v triku,
až každý pochopí, která bije,
až ze světa zůstane jen tahle melodie.
Už navždy spolu zůstanem,
jak propan s butanem,
už nás nic nerozdělí.
Už navždy spolu zůstanem,
spolu padnem, spolu nevstanem,
patříme k sobě
jak neděle a pondělí.
Hudba: D. Deyl
Text: T. Roreček
Interpret: D. Deyl (CD Hlavolam)
Je málo přesnejch slov,
věř v samet nebo v kov,
vyhrává princip náhodný.
Je málo přesnejch vět,
šílenců plnej net
ještě že my dva víme svý.
Už vím, co v tobě mám,
už hrozně dávno říct jsem chtěl,
že jsem rád, že nejsem sám
šeptám tvý sadě líčidel.
Do ohně ruku dám,
že teď už konečně
fakt vím, co mám.
Voňavej hlavolam.
A na zbytek už
přijdu sám.
Tenkej led
slov a vět…
Je málo přesnejch chvil,
bludičky budou z víl
a život otočí stránku.
Snů plnej byt,
zdánlivej klid,
tep bušících spánků.
Už vím, co v tobě mám,
už hrozně dávno říct jsem chtěl,
že jsem rád, že nejsem sám
šeptám tvý sadě líčidel.
Do ohně ruku dám,
že teď už konečně
fakt vím, co mám.
Voňavej hlavolam.
A na zbytek už
přijdu sám.
Už vím, co v tobě mám,
jseš vonící hlavolam,
Tajný kouzlo proti tmám…
Už vím, co v tobě mám,
už hrozně dávno říct jsem chtěl,
že jsem rád, že nejsem sám
šeptám tvý sadě líčidel.
Do ohně ruku dám,
že teď už konečně
fakt vím, co mám.
Voňavej hlavolam.
A na zbytek už
přijdu sám.
Hudba: O. Škoch
Text: T. Roreček
Interpret: Chinaski
Vražedně rychle přibývají
Věci, z kterých se nestřílí.
Podivná jabka v sadech zrají,
co nezabije, to tě posílí.
Pročpak bůh stvořil černý ptáky?
A vlčí máky v obilí?
A řezníky a ostrý háky?
Vzpomínáš ještě, jak ses bála
lásky a jiných násilí?
Čím ses to od té doby stala?
Co nezabije, to tě posílí.
Vražedně rychle sílu ztrácí
křehcí podzimní motýli,
v černých mracích
spí bílí ptáci.
Krev nočních vlků k ránu stéká
po sněhobílých košilích,
Mlčící ryby plují v řekách,
co nezabije, to tě posílí.
Vzpomínáš ještě, jak ses bála
lásky a jiných násilí?
Čím ses to od té doby stala?
Co nezabije, to tě posílí.
Hluboko ve tmách ledy tají
a my se té tmy napili,
kopyta buší do vrat stájí,
co nezabije, to tě posílí.
Než přijde konec, punktum, tečka,
všechno to stokrát zešílí,
cítíš ten hlad v půlnočních smečkách?
Co nezabije, to tě posílí.
Co NEZABIJEŠ, to tě posílí.
Hudba: P. Bende
Text: T. Roreček
Interpret: K. Gott
Stokrát můžeš mi říkat
že je to jenom pouhej klam,
jen krásnej falzifikát,
jenom sen bílejch vran.
Každej den dál končí tmou,
jenomže ráno svítá.
A nám přímo nad hlavou
jako čistej tón
anděl strážnej lítá.
Věřím zkrátka dál
v každý příští ráno.
Každej den je dar,
fandím všem příštím
náhodám.
Hledám
a denně najdu
chvíli úžasnou.
Hledám
a hvězdy pořád svítí,
nehasnou.
A já dál jedu svou.
Stokrát můžeš mi říkat,
že je to jenom pouhej krásnej klam.
Mám na snění certifikát
a rozhodně v tom nejsem sám.
Věřím zkrátka dál
v každý příští ráno.
Každej den je dar,
dál patřím příštím
minutám.
Hledám
a denně najdu
chvíli úžasnou.
Hledám
a hvězdy pořád svítí,
nehasnou.
A já dál jedu svou.
Hudba: N. Grigoriadis, R. Krajčo, E. Hofmann
Text: T. Roreček
Interpret: Kryštof
Nech bdít oka sít
a výtah nech výt
a svátky nech vát.
Nech větru pár vět
a světluškám svět
a státy nech tát.
Nechej Sněhurky sněhu
a veškerou něhu
a doutnák nech dout.
Nechej naději ději,
ale aleji
a kouty nech kout.
Svět je tichou
dohodou
sudé s lichou
náhodou.
Nech medůzám med
a jedničkám jed
a motýlům týl.
Nech Terezám rez
a pro plesy les
i s kvílením víl.
Nechej Sněhurky sněhu
a veškerou něhu
a bradavkám dav.
A kos do kostela,
pro anděla děla,
pro rukáv tmu káv.
Svět je tichou
dohodou
sudé s lichou
náhodou.
Hudba: M. Malátný
Text: T. Roreček
Interpret: Chinaski
Byl pozdní večer, první mráz.
Ten večer ve mně umřelas.
Nepřejdeš moře nohou suchou.
Potkal pan Němý slečnu Hluchou.
Byl pozdní večer a byl sám.
Taky nikoho nečekám.
Lásko, jsme jak dva žongléři,
kteří si dávno dávno dávno nevěří.
Lásko, jsme jak dva artisté.
Další číslo je nejisté.
Tenhleten příběh byl dost vratký.
Ved rovnou do nebe – a pak hned zpátky.
Došli jsme do hořkého konce,
jsme jako kořist s duší honce.
Byl pozdní večer a byl to lhář.
Většího, holka, nepotkáš.
Byl pozdní večer, první sníh.
Praha pět, Smíchov.
A nikde žádnej smích.
Lásko, jsme jak dva žongléři,
kteří si dávno dávno dávno nevěří.
Lásko, jsme jak dva artisté.
Další číslo je nejisté.
Co bude dál?
Kdopak ví.
To otázky se dědí,
ne odpovědi.
Hudba: E. Valach
Text: T. Roreček
Interpret: M. Hrůza (Projekt Připraveným)
Včera jsem potkal příští středu,
v zapomenutým průchodu.
Šeptala, ať dám dnešek k ledu.
Je pro to sedm důvodů.
První důvod je nebe zbitý,
jako by bylo pondělí.
Druhý důvod je neurčitý,
jak skřípot tupých čepelí.
Třetí důvod jsou tvoje oči,
stěnama pláčů zakrytý.
Jsi moje Eva, moje Nšo-či.
Máš oči ostře nabitý.
Lásko, dělal jsem vážně, co se dalo.
Ne, zatím mě to, doufám, nedostalo.
Až stoupne voda, lásko, vzhůru na loď.
Jen ještě vědět na kterou.
Neboj, zbabělce neberou.
Čtvrtý důvod je síla zvyku.
Žízeň uprostřed povodní.
A kapky krve na chodníku.
Pátý důvod jsou hroty dní.
Šestý důvod jsou noci nahý
tak, až celý svět přehluší.
Bůh má rád oběti i vrahy.
Kdo je kdo, nikdo netuší.
Sedmý důvod to jsme my sami.
Na koncích konců není víc.
Jsme malý detail pod hvězdami.
Když utíkáš, tak sobě vstříc!
Lásko, dělal jsem vážně, co se dalo.
Ne, zatím mě to, doufám, nedostalo.
Až stoupne voda, lásko, vzhůru na loď.
Jen ještě vědět na kterou.
Neboj, zbabělce neberou.
