PROSINEC
Hudba: P. Bende
Text: T. Roreček
Interpret: P. Bende
Čas se jak roztočená mince
zas dokutálel do prosince,
v obchodech sjíždí koledy.
Rodiče myslí na potomky
a vláčí domů různý stromky,
s nepřítomnými pohledy.
Ryby už asi něco tuší,
narůstá úzkost v kapřích duších,
život se smrskl do kádí.
Koukají do očí svým lovcům
a kolemjdoucím bezdomovcům,
je to hra VADÍ – NEVADÍ.
Dalšímu roku právě padá klec,
už je tu zase jeden prosinec.
A nikdo z nás ho ničím neuprosí.
Když děti čáp, tak kdo sem smutky nosí?
Vibrátory i cirkulárky,
i mnohem podivnější dárky
v skrýších na svůj den čekají.
Starý pohádky v televizích.
A ve svých každoročních krizích
zas samotáři náhle bývají.
Zas propadají alkoholům
a divné sny se s vervou molů
do zkřehlých mozků pouštějí.
Hloubí v nich tunýlky a zkratky,
zkouší se dostat někam zpátky,
tam do pohádky,
tam se dá setkat s nadějí.
Dalšímu roku právě padá klec,
už je tu zase jeden prosinec.
A nikdo z nás ho ničím neuprosí.
Když děti čáp, tak kdo sem smutky nosí?